Obsah
Na stopy narážíme všude. Stopou může být otisk kopýtka srny, pokyny vědomě zanechané dětmi, které si hrají na pronásledování a dokonce i oznámení ve schránce informující, že se poštovní doručovatel snažil doručit zásilku určenou do vlastních rukou adresáta. V kriminalistice stopy získávají význam, který nejednomu fanouškovi detektivek vyráží dech a zrychlují bušení srdce.
Kriminalistický pohled definuje jako stopy všechny následky změn reality, které se odborníci pokoušejí rekonstruovat. Nejčastěji to dělají pro ověření hypotéz a vyšetřovacích verzí a také, aby určili pachatele události. Můžeme tedy mluvit např. o stopách útěku (např. přeříznuté oplocení, přepilované mříže), stopách zanechaných na místě dopravní nehody (např. stopy po brzdění, prohnutý nárazník) a také o stopách závažných zločinů.
Stopu po stopě za pachatelem
Mezi typické kriminalistické stopy patří především:
- povrchové otisky,
- reliéfní otisky,
- skvrny,
- přeskupení látky,
- geometrické změny věci.
Stopy jsou také věci, které se před událostí na místě nenacházely a naopak – stopou mohou být i věci, které se tam dříve nacházely. Ne bez důvodně považují kriminalističtí technici za potencionálně hodnotou stopu např. načatou lahev minerální vody ponechanou na místě vraždy.
Předpokládají, že z ní mohl vodu pít pachatel a to už otevírá cestu k extrakci DNA a určení jeho genetického profilu. Podobně důležitou stopou jsou nedopalky cigaret, vypadlý vlas nebo vražedná zbraň zanechané zde viníkem.
Pokud rodina oběti uvede, že z domu zmizely hodnotné předměty, jde o důležitou stopu, která může poukazovat na loupežné pozadí zločinu. Stejně jako vylomený zámek u vstupních dveří do bytu nebo rozsypané sklo rozbitého okna. To všechno jsou stopy, které mohou, pokud se správně zajistí a analyzují, poskytnout poznatky o skutečném průběhu událostí. Stejně jako přítomnost písku na našich botách představuje stopu poukazující na to, že jsme nedávno běhali po pláži.
Stopy by neznamenaly nic, kdyby nebyly podrobeny alespoň zběžným analýzám, které hledají příčině-následkové souvislosti, nebyly spojovány dohromady a v souladu se zásadami logikami nevytvářeli kriminalistické verze. Stopy jsou dokonce i změny probíhající ve vědomí osob spojených s danou událostí. Právě identikity pachatelů a sepsané výpovědi obětí tvoří měřitelný výsledek paměťových stop…
Prsty na vidličce neboli o unikátnosti otisků
Stopy poukazující na to, že došlo k trestnému činu, jsou z hlediska kriminalistiky nejpodstatnější. Právě tato věda se věnuje jejich zjištěním, zajištěním a analýzou.
Nejčastější zanechané kriminalistické stopy jsou daktyloskopické stopy.
Zkoumání papilárních linií, lidově nazývaných otisky prstů, představuje nesmírně cenný nástroj, který umožňuje určit pachatele trestného činu, poznat identitu oběti a také žijící osoby, která není schopna uvést své nacionálie (např. v důsledku poruchy paměti) nebo která je z různých důvodů nechce uvést schválně.
Význam takovýchto zkoušek byl obzvláště doceněn v r. 1993 během V. konference Komise Interpolu pro identifikaci obětí hromadných katastrof a živelných pohrom, kdy daktyloskopie zaujala vysokou, druhou příčku (hned po DNA) v hodnocení důvěryhodnosti získaných výsledků.
Ani v nejmenším to neznamená, že by dříve nebyl identifikační potenciál skrývající se v malých lištičkách na bříškách lidských prstů doceněn. O jejich unikátnosti byli přesvědčeni už lidé ve starověku, když otisk prstu používali např. jako formu podpisu. Ovšem daktyloskopie se jako systém osobní identifikace začala rozvíjet díky Francisi Galtonovi na přelomu 19. a 20. stol.
Dodnes se všeobecně používá na základě přesvědčení o neměnnosti, neodstranitelnosti a neopakovatelnosti vzorů lišt.
Tato individuálnost otisků prstů (ale i samotných dlaní a chodidel!) se začíná formovat už mezi 100. a 120. dnem prenatálního vývoje člověka. Zformované vzory lišt s námi zůstávají dokonce i po naší smrti. Na rozdíl od toho, co tvrdil film „Sedm“ s Morganem Freemanem a Bradem Pittem, nelze se jich zbavit. Dojde k tomu pouze za situace, kdy se kůže na dlaních zcela zničí.
Hra na vyšetřovatele pro každého
Daktyloskopické stopy zanecháváme každý den na mnoha předmětech a nijak zvlášť si s tím nelámeme hlavu. Normálně se dotýkáme klávesnice počítače, držíme sklenici s nápojem nebo otočíme další stránku firemní dokumentace. Zanechání otisků umožňují potní a mazové látky uvolňované naší kůží.
Ale vždyť nepácháme žádný zločin – tak proč by někdo chtěl „zkoumat“ naše otisky? Navíc by je neměl s čím porovnat (nikdo z nás asi nedisponuje vlastní daktyloskopickou databází ;)).
Někdo ale může chtít a bez větších potíží to může i realizovat!
Na trhu dostupné daktyloskopické prášky umožňují vykreslení stop papilárních linií téměř na jakémkoliv předmětu a umožňují „vyšetřovateli“ odhalit skutečnost, že něčí ruce sahaly tam, kam neměly.
Speciální fluorescenční UV prášky nanášené s pomocí štětečků na kriminalistické prášky umožňují pouhým okem neviditelné označení předmětů a ve výsledků odhalení (s pomocí ultrafialových lamp) stop zanechaných na dlaních „pachatele“. Jde o zdravotně naprosto nezávadnou identifikační metodu. „Pachatel“ se nemusí bát žádných zdravotních následků a ani nám, pokud se ho rozhodneme použít, nehrozí žádné právní dopady. Používání kriminalistických pastí tohoto druhu je naprosto legální.
Díky tomu se k nim můžeme uchýlit nejen v případě, kdy chceme prokázat, že si nezvaná osoba prohlížela důležité dokumenty, ale také jako k formě zábavy a dokonce si s nimi zpestřit každodenní hry s dítětem (a navíc ho vzdělávat!).
Nejenom otisky prstů
V kriminalistice to nejsou pouze otisky prstů, ale také:
- traseologické stopy (stopy pohybu),
- mechanoskopické (změny v geometrii pevných těles),
- biologické,
- fyzikálně chemické,
- osmologické (pachové),
- stopy po použití střelných zbraní.
Nesmírně užitečné jsou také odontologické stopy – otisknutý tvar a rozložení zubů např. na nakousnutém jablku. Zvláštního docenění se dočkaly, když se podílely na identifikaci největšího sériového vraha ve Spojených státech, Teda Bundyho.
Ten během své zločinecké činnosti zanechával na tělech obětí stopy kousnutí. Analýza stavby chrupu, tehdy ještě podezřelého, z hlediska zajištěných stop umožnila připsat mu pachatelství a dokázat vinu před soudem.
Identifikace člověka může proběhnout na základě jím zanechaných cheiloskopických stop (tedy stop retní červeně zanechaných nejčastěji na hranách skleniček a hrnků) a dokonce pomocí otoskopických stop, tedy zbytků ušního mazu pachatele, který před vloupáním mohl poslouchat za dveřmi a ověřovat si tak přítomnost obyvatel.
V případě kriminalistických stop získávají naprosto jiný rozměr slova Antoinea de Saint-Exupéryho, že to co je nejdůležitější, je očím neviditelné. Protože mnohem lépe vidíme… pod mikroskopem nebo v UV světle.