Obsah
Psal se rok 1825. Na mapě Severní Ameriky se objevovalo čím dál více měst, mezi nimi jedno jiné než všechna ostatní. Nová Harmonie. V ní bylo všechno společné pro všechny rodiny – všichni si byli zcela rovni a stejně se dělili o statky, nezávisle na zapojení do rozvoje utopistické komunity. Experiment organizovaný Robertem Owenem trval dva roky, pak se rozpadl jako domeček z karet kvůli ekonomickým a konfesním konfliktům. Obyvatelé se z Nové Harmonie odstěhovali stejně dobrovolně, jako se v ní předtím dobrovolně usadili. Ovšem ne každý obyvatel uzavřeného města si to mohl dovolit…
Města v pustině? SEVERSK A RICHLAND
Koncepce uzavřených měst se jistého využití dvěma největšími mocnostmi, USA a SSSR, dočkala ve 20. století. Tyto státy svá atomová střediska obklopily několikasettisícovými městy v rámci příprav na 3. světovou válku. Paradoxně šlo ale o města, v nichž se, z hlediska životního komfortu, obě velmoci nejvíce přiblížily k sobě navzájem.
Richland ve státě Washington byl postaven jako první – už v roce 1941 zde vznikly hezké uličky a elegantní domy, skoro jako z amerických filmů. Jenže v úplné pustině. Reklamní kampaň vedená firmou Du Pont ukazovala šťastné lidi a jejich usměvavé bílé tváře – Afroameričanům a Latinoameričanům se do 60. let nedůvěřovalo natolik, aby jim bylo svěřeno státní tajemství. Americký sen? Ne tak úplně… I když samotná utopistická idea superměsta byla úřady v médiích silně propagována, zevnitř tato skořápka vypadala úplně jinak. V uzavřeném městě platila dosti totalitní pravidla – úřady mohly kontrolovat každý aspekt života obyvatel, od čtení „soukromé“ korespondence a odposlouchávání hovorů až po sledování a zachycování antiamerických postojů. 
Jinak tomu nebylo v sibiřském Seversku založeném v roce 1949. Rusové se do závodů v nukleárním zbrojení zapojili se zpožděním, protože počítali s tím, že jim Američané v rámci spojenecké smlouvy z doby 2. světové války předají své atomové plány. To se samozřejmě nestalo, protože USA už tehdy věděly, že po válce toto příležitostné spojenectví přestane existovat.
POŠTOVNÍ SCHRÁNKA Č. 5
Na rozdíl od Států se Sovětský svaz svými uzavřenými městy nechlubil – zcela naopak, šlo o tajné osady, které se nevyskytovaly na žádné mapě a jejich názvy se v politických rozhovorech skrývaly pod kryptonymy. Seversku se říkalo Poštovní schránka č. 5 nebo Tomsk-7. Pod jinými názvy se schovávaly dokonce i názvy ulic a čísla domů.
Na začátku město připomínalo gulag – koneckonců ho přece postavily ruce vězňů a vojenských zajatců dovezených na místo NKVD. Panoval chaos a stavba závisela na rozmarech různých živlů. Kvůli nelidským pracovním podmínkám ale probíhala výstavba infrastruktury a jaderného reaktoru nepříliš efektivně, proto se úřady rozhodly změnit strategii.
Byli sem přivedeni běžní zaměstnanci společně s jejich rodinami, kteří ovšem nedostali varování, že hraní si s uranem může skončit smrtelným ozářením. Navíc je sem lákaly životní podmínky, na odlehlé Sibiři měli obyvatelé uzavřených měst, včetně Seversku, teplou vodu, vytápění, dobrou zdravotní péči a dokonce obchody se zbožím nedostupným v jiných částech země, mladé páry od úřadů dokonce dostávaly třípokojové byty.
Nikdo ovšem nemohl město opustit bez speciálního souhlasu. Přísně bylo samozřejmě také zakázáno mluvit o čemkoliv týkajícím se činnosti komplexu.
Sovětské uzavřené město se na mapách objevilo teprve v roce 1992 z Jelcinova příkazu, o rok později tam došlo k jedné z největších jaderných katastrof v historii.
JAK SE DNES ŽIJE V ATOMOVÝCH MĚSTECH?
Po velké výrobě atomových zbraní ukončené společně s koncem studené války, přišel čas na generální úklid. V Seversku se téměř všichni, kdo zůstali, věnují likvidaci radioaktivního odpadu. Chybí tam školy, proto mladí lidé odjíždějí daleko od trojitého oplocení z ostnatého drátu a daleko od strážných věží. Ano, Seversk je nadále uzavřené město a žije v něm 115 000 osob. Proč? Luxus je už sice jen vzpomínkou, ale život zde probíhá jako v jiných částech země a hermetická společnost se cítí v bezpečí, když je od vnějšího světa ohrazena. Do města se stále dá dostat jen se speciálním povolením, takže míra zločinnosti je velmi nízká.
Jaderný reaktor byl oficiálně už dávno uzavřen, i když je nad městem dosti často k vidění růžová záře jaderného prachu…
V Richlandu v současnosti žije více než 50 000 osob a díky školám se sem stěhuje čím dál více lidí. Nyní se toto město příliš neliší od jiných amerických obcí s tím rozdílem, že se zde značná část obyvatel věnuje likvidaci radioaktivního odpadu.