Historie alkohol testeru

Setkají se tři žraloci a baví se o tom, co snídali.

• Já jsem dneska snědl Číňana – říká první.
• No a co, chutnal ti? – ptají se ostatní
• Pf, samá rýže.
• A já jsem snědl Francouze – říká druhý
• Dobrý?
• Ne – odpovídá druhý žralok – samé žáby a šneci.
• Já jsem snědl Rusa – chlubí se třetí.
• Žertuješ? Dýchni na mě!

1874. To není číslo (ne)humorného vtipu v žebříčku, ale rok, kdy anglický lékař Francis E. Anstie odhalil, že námi vydechovaný vzduch v sobě ukrývá něco více než dusík, kyslík a oxid uhličitý. Pokud jsme dříve pili nějaký alkoholický nápoj, uvolňuje se v něm i alkohol.

Ovšem po tomto přelomovém objevu uplynulo téměř půl století, než byl vynalezen prototyp alkohol testeru. Půl století, během něhož jako houby po dešti rostly továrny produkující automobily a stejně narůstal i počet opilých řidičů.

JAK MNOHO LET UPLYNULO OD ZATČENÍ PRVNÍHO OPILÉHO ŘIDIČE DO ZÁKAZU ŘÍZENÍ AUTA POD VLIVEM ALKOHOLU VE VELKÉ BRITÁNII?

20. léta 20. století jsou dobou rozkvětu prvních prototypů alkohol testerů ke zjištění úrovně alkoholu v lidském organismu a také právních změn. Teprve v roce 1925 vstoupil ve Velké Británii v platnost zákaz řízení mechanických vozidel po požití alkoholu.

Stalo se to teprve 28 let po první automobilové nehodě způsobené opilým Georgem Smithem v Londýně v roce 1897. Muž jen zaplatil pokutu 25 šilinků za srážku s budovou. Ve 20. století by mohl:

• zaplatit dokonce pokutu 50 liber,
• jít na 4 měsíce do vězení,
• ztratit oprávnění k řízení na minimálně 12 měsíců.

Angličany předběhl New York – první město na světě, kde tento zákon začal platit v roce 1910.

Ve Velké Británii 19. století nebylo možné řídit po požití alkoholu povozy, koně, dobytek a parní vozy.

Pokuta dosahovala maximální výše 40 šilinků nebo se porušení trestalo vězením – volitelně s těžkými pracemi.

JAK SE VYŠETŘOVALI OPILÍ ŘIDIČI BEZ ALKOHOL TESTERU?

Tehdy scházely předpisy upřesňující přípustný limit alkoholu v krvi, protože policisté jednoduše neměli k dispozici nástroje k jeho ověření.

Zůstávala jim metoda od oka.

Zjišťovalo se, jestli dech podezřelého ošklivě páchne, jestli mu oči naběhly krví a plete se mu jazyk. Řidiči byli požádáni, aby šli po rovné čáře nebo aby se dotkli svého nosu se zavřenýma očima.

Dnes alkohol testery s elektrochemickým senzorem, tedy takovými jaké se používají v policejních alkoholtesterech na inspektorátech ukazují s přesností do 0,01 ‰ koncentrace alkoholu v krvi. Ve 20. století bylo zjištěno, že 2100 ml alveolárního vzduchu obsahuje stejnou dávkou alkoholu, jako 1 ml krve – ale dnes alkohol testery přepočítávají koncentraci alkoholu ve vydechovaném vzduchu na koncentraci alkoholu v krvi za nás.

Alkohol tester může používat každý, kdo má trochu oleje i za ušima a nejen v autě. Protože dnes, se mini alkohol tester připojuje ke smartphonu a aplikace zobrazující výsledek napoví, jestli byste měli jet domů na čtyřech kolech. Jako pasivní spolujezdec.

Ale – jak vznikly alkohol testery?

Rok 1927, tři města, dva kontinenty, jeden cíl – vytvoření zařízení pro přesné měření alkoholu v lidském organismu.

Jedna z prvních osob, která se pokoušela stanovit hladinu alkoholu ve vydechovaném vzduchu, byl lékař Emil Bogen pracující v Los Angeles. Odebral od tří opilých mužů tři druhy vzorků: moči, krve a vydechovaného vzduchu. Testované osoby je vydechovaly do trubiček balónků, v nichž činidla měnila barvu jako lakmusové papírky. Výsledek Bogen porovnával se vzorky, do nichž také umístil činidla, na které vylil různé dávky alkoholu.

Díky vyšetření si mohl ověřit (ne)střízlivost testovaných osob, ale tato metoda je časově velice náročná a hodila se jen pro stacionární vyšetření.

V Chicagu toxikolog William Duncan McNally vytvořil vlastní analýzu vydechovaného vzduchu (ang. breathalyzer), který se doporučoval nejen policistům, ale také… manželkám čekajícím s válečky na své muže vracející se domů nejistým krokem.</strong

V souvislosti s odvoláním prohibice na konci roku 1933 si můžeme představit celé davy opilých mužů.

Bylo tomu tak skutečně?

Statistiky říkají, že v 1. polovině 1934 roku v Chicagu, ve srovnání s první polovinou roku 1933, čtyřikrát narostl počet úmrtí způsobených nehodami opilých řidičů.

Práce na prvních alkoholtesterech, použitelných pro práci v terénu, probíhaly také v Malborough v Anglii. Policejní lékař Gorsky testoval opilého řidiče, který jako pokusný králík vyfoukal 2 litry vzduchu do hadičky fotbalového míče.

Gorsky prozkoumal vzorek a odhalil že je v něm přítomno 1,5 ml čistého ethanolu.

Odborníci zjistili, že testovaná osoba byla opilá na 50 %.

KDY POLICIE POPRVÉ POUŽILA ALKOHOL TESTER NA OPILÉM ŘIDIČI?

Dnes je nejvíce opilých řidičů zachyceno během krátkých a prodloužených víkendů a v období svátků, když už vánoční svátky někteří přirovnávají k oslavám silvestra. Dopadlo to tak, že 31. prosince 1938 americká policie v Indianapolis poprvé v historii použila k testování řidiče alkohol tester.

Autorem tohoto alkoholtesteru a vrahem 50 pokusných králíků byl profesor Harger, který svůj vynález nazval The Drunkometer. Školení operátorů tohoto zařízení trvalo 44 hodin – ovšem dnes je obsluha policejního alkohol testeru s velkou stupnicí tak jednoduchá, že stačí špetka intuice.

Jak pracoval The Drunkometer? Uvnitř Hargerova alkoholtesteru se skrýval balónek, do něhož řidiči vydechovali vzduch. Ten následně procházel zakyseleným roztokem manganistanu draselného – pokud byl ve vzorku alkohol, roztok změnil barvu.

Čím byla změna intenzivnější, tím byl řidič opilejší.

Zajímavé je, že dnes ne každý alkohol tester ukazuje přesný výsledek vyšetření – beznáustkový policejní alkohol tester AlcoBlow ho signalizuje barvou.

The Drunkometer měl velikost krabice od bot a dnes bychom mu říkali mobilní laboratoř. O něco menší byl The Intoximeter, který vynalezl profesor Glen Forester, který využil stejný roztok.

Ovšem Forester neutopil 50 králíků jako Harger, aby prokázal, že nedostatek kyslíku v organismu nevyvolává falešné výsledky vyšetření alkoholtesterem, jako mu vyčítali kritici jeho alkohol testeru.

KDY VZNIKL PRVNÍ ALKOHOL TESTER SE SENZOREM?

Autor alkohol testeru s polovodičovým senzorem se dožil začátku 21. století. Řeč je o Robertovi Franku Borkensteinovi, bývalém Hargerově spolupracovníkovi, který se také rozhodl přispět do historie alkoholtesteru svou troškou do mlýna, když vytvořil první skutečný alkoholtester v 50. letech 20. století.

Jeho alkohol tester na rozdíl od předchozích zařízení neměl uvnitř balónek, ale dvě fotobuňky, dvě čidla, senzor k odběru vzorku vzduchu a šest kabelů.

Díky této ve srovnání s předchozími prototypy minimalistické konstrukci byla obsluha Borkensteinova Breathalyzeru™ mnohem snadnější, více intuitivní. Jak Breathalyser™, tak i Breathalyzer™ jsou chráněné obchodní známky, i když se dnes každému zařízení k vyšetření koncentrace alkoholu v lidské organismu říká breathalyser nezávisle na značce.

Borkenstein byl také autorem alkohol testerů na mince, který za poplatek zkoumal koncentraci alkoholu a poskytoval praktické rady. Na výsledek 0,4 alkoholtester řekl Buď opatrný řidič; výsledek mezi 0,5 a 0,9 vedl k radě Buď opatrný chodec a 0,10 nebo vyšší doporučoval testující se osobě, aby se stala něčím spolujezdcem.

Když byl v roce 1967 ve Velké Británii schválen přípustný limit alkoholu v krvi řidiče (0,8 promile) a vláda certifikovala alkoholtestery k vyšetřování řidičů, cítili se obyvatelé být utlačováni.

Ovšem foukání do balónku, i když už v zařízeních vlastně žádný balónek nebyl, bylo povinné. Za odmítnutí hrozila pokuta nebo vězení.

V roce 1968 by alkohol tester Alcotest 80 německé firmy Dräger, dnes vyrábějící např. elektrochemický alkohol tester Dräger Alcotest® 5820, zaveden do služeb britské policie a provázelo ho heslo „Pil jsi – nejezdi”, které média jako mantru opakují od 50. let.

KDY VZNIKL PRVNÍ ALKOHOL TESTER S ELEKTROCHEMICKÝM SENZOREM?

V roce 1974 vznikl první alkohol tester s elektrochemickým senzorem – Lion Alcolmeter, v němž byly údaje ze senzoru zpracovávány elektronickým systémem, poskytujícím spolehlivý, velmi přesný výsledek. Téměř o 10 let později mohly zkoušky provedené nástupcem tohoto modelu představovat neoddiskutovatelný důkaz u soudu.

Proč se dodnes nejčastěji doporučují alkohol testery s elektrochemickým senzorem?

• Elektrochemický senzor je velmi přesný a citlivý na nejnižší množství alkoholu ve vydechovaném vzduchu.
• Elektrochemické senzory v alkohol testerech nejsou citlivé na endogenní látky, tedy látky uvolňované lidským organismem, proto např. diabetici potýkající se s nepříjemným pachem vydechovaného vzduchu (tzv. Kussmaulovo dýchání s pachem acetonu) by si měli pro soukromou potřebu vybrat např. alkoholtester s elektrochemickým senzorem AlcoFind PRO-X5
• Alkohol tester s elektrochemickým senzorem má velmi dlouhou životnost – až 5 let.
• Nejsou citlivé na takové vnější faktory, jako je cigaretový kouř nebo žvýkačka, které by mohly oklamat levný alkoholtester s polovodičovým senzorem.